Vznik

Historie Církve bratrské začíná v druhé polovině 19. století. Svobodnější klima po roce 1861 umožnilo založení Svobodné reformované církve, jak se původně Církev bratrská jmenovala. Po první světové válce vzniká v Olomouci obecenství věřících, kteří dojíždí do prostějovského sboru církve. Touha po vlastním sboru vedla v roce 1922 ke koupi objektu Matice školské. Objekt tvoří dvě budovy. Obytnou částí je bývalý kanovnický dům ze 17. století a shromažďovací budovou je bývalá školní učebna, přistavěná ve 20. století. Prvním kazatelem se stal Josef Štifter, který se v roce 1923 přestěhoval z Letovic a sbor tak začal postupně rozvíjet všechny oblasti církevního života.

Proti proudu

Nejpohnutější historie sboru byla zřejmě spojena s programem a vizí „bratrské obce”. S ohromným nasazením kazatele Erlicha došlo po druhé světové válce k novému osídlení obce Stará Libavá. Kazatel Erlich měl představu obce nově budované na křesťanských základech otevřené nejen pro naši církev. Vznikl tak skutečně v dosti nehostinné krajině další sbor s náročnou prací v zemědělství. Zpětně viděno vše se dálo „proti proudu času”, v době bolševického nástupu k moci bylo předurčeno k bezohledné likvidaci. Naši bratři a sestry nezměrným úsilím upravili modlitebnu, která jim byla poté odebrána, a místo ní přidělen vyhořelý dům, který opět zvelebili. Pod tlakem založili JZD, které prosperovalo, a bylo proto sloučeno s jiným JZD, hluboce ztrátovým. Celá práce byla nakonec v pod­statě „rozehnána” a modlitebna odebrána rozhodnutím církevního tajemníka. Některé rodiny se pak přestěhovaly z Libavé do Olomouce a blízkého okolí.

Historie se opakuje

Samostanou kapitolou je vztah prostějovského a olomouckého sboru. Když z původní stanice prostějovského sboru vznikl v Olomouci sbor, nikdo neočekával, že se během několika desítek let situace otočí a Prostějov bude stanicí olomouckého sboru. Sborová práce tak byla na řadu let zajišťována olomouckým kazatelem a staršovstvem. Ani tento stav však nebyl konečný. Značné misijní úsilí prostějovských členů vedlo k získání nových členů z necírkevního prostředí, a to vedlo nakonec na přelomu nového století k opětovnému osamostatnění prostějovského sboru.